Top 10 věcí, které v autě zapomeneme – a proč je tam nacházíme až po půl roce

Někdy mám pocit, že úklid auta není ani tak úklid, jako spíš archeologická expedice. Všechno, co člověk během roku do auta odloží, má tendenci postupně mizet mezi sedačkami, v kapsách dveří nebo v nekonečném labyrintu kufru. A když po dlouhé době konečně nabereme odvahu všechno vytahat ven – přichází šok. Výbava do auta se najednou mění ve výstavu: „Co všechno člověk dokáže vozit, aniž by o tom věděl.“

A tady je žebříček nejčastějších pokladů, které většina z nás našla – nebo určitě ještě najde.

1) Mince, malé jak naděje

Někdy pětikoruna, jindy dvě eura – ale vždycky v takové části interiéru, kam se nedostane ani světlo, natož prsty.
Když jich najdeme dost, má člověk najednou chuť spočítat to a koupit si kávu.
A nebo rovnou vysavač, který to zvládne za nás.

2) Parkovací lístky z minulého století

Dobře, většinou maximálně rok staré.
Ale působí, jako by tam byly věčnost.
Občas najdeme i takové, které dokazují, že jsme někde byli – ale sami si to nepamatujeme. Krásná vzpomínka i s pokutou, když máme smůlu.

3) Žvýkačka, co kdysi bývala žvýkačkou

Dnes připomíná spíš kámen.
Někdy je přilepená k podlaze, jindy k sedačce – vždy ale drží lépe než lepidlo.
Nevíme, kdo ji tam odložil. Možná my. Možná děti. Možná předchozí majitel.
A možná je to už exponát muzejní hodnoty.

4) Lahev s vodou – expirace: Nepamatuji si

Vždycky působí nevinně.
Jenže pak ji člověk otevře, ucítí jemnou vůni močálu a ví, že tohle pít nebude ani v apokalypse.

5) Propisky – jednou za měsíc, ale stále dokola

Zvláštní jev → vždy se ztratí, ale při úklidu jich najdeme pět.
Ne jedna, ne dvě – rovnou celou kolekci.
Nikdo neví, jak se to děje.

6) Dětské hračky (co dítě dávno zapomnělo)

Autíčko bez kol, panenka bez hlavy, plyšák bez oka.
Dítě už si na ně nevzpomíná.
Ale auto si je drží s láskou. Pevně. Velmi pevně.

7) Kelímek od kávy, který rozhodně nebyl můj

Určitě ne.
Možná se jen samovolně objevil mezi sedačkami.
Možná tu kávu vypil někdo jiný.
A nebo ji tam nechal člověk, který se odmítá přiznat. (Tedy já.)

8) Záhadné šroubky

Nikdo neví odkud.
Nikdo neví proč.
Ale auto má teď o jeden kus méně – zatím drží, tak raději věříme, že jsou návštěvníci z jiného auta.

9) Rukavice – ale jen ta levá

Ta pravá? Ta se nedochovala.
Pravděpodobně utekla.
Možná s jinou pravou rukavicí z kufru někoho jiného.

10) Něco, co ani neumíme identifikovat

Organické? Neorganické?
Potravina? Zbytek z výletu?
Těžko říct. Zde se přestáváme ptát a přistupujeme k věci s opatrností:
„Zabalit, zavřít, neřešit.“

Závěr? Auto je malé muzeum života

V kufru i pod sedačkami se skrývají vzpomínky, zbytky cest, drobné poklady i věci, na které bychom nejradši zapomněli. A úklid auta je někdy spíš detektivní práce než rychlá sobotní údržba.

A jestli najdete všech deset položek?
Gratuluji – máte běžné auto. Nebo možná spíš plovoucí archiv cestovatelských zážitků.

A hlavně – pokud vás čeká velký úklid interiéru, můžete si být jistí jedním:

Ne každý to chce dělat. Ale někdo to umí udělat pořádně.